Wilhelm Cuno
| Wilhelm Cuno | |
|---|---|
 Wilhelm Cuno | |
| 6. německý říšský kancléř | |
| Ve funkci: 22. listopadu 1922 – 12. srpna 1923 | |
| Prezident | Friedrich Ebert |
| Předchůdce | Joseph Wirth |
| Nástupce | Gustav Stresemann |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | žádný |
| Rodné jméno | Wilhelm Carl Josef Cuno |
| Narození | 2. července 1876 Suhl, Německé císařství |
| Úmrtí | 3. ledna 1933 Aumühle, Německo |
| Místo pohřbení | Hřbitov v Ohlsdorfu |
| Choť | Martha Berta Wirtz |
| Alma mater | Humboldtova univerzita Heidelberská univerzita Gymnasium Theodorianum |
| Profese | politik a právník |
| Commons | Wilhelm Cuno |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Wilhelm Carl Josef Cuno [kúno] (2. července 1876, Suhl – 3. ledna 1933, Aumühle) byl německý politik období Výmarské republiky, v letech 1922–1923 působil jako říšský kancléř.
Život
[editovat | editovat zdroj]Vystudoval práva v Berlíně a Heidelberku. V roce 1907 byl zaměstnán na ministerstvu říšského pokladu. Během 1. světové války působil na oddělení dodávek potravin pro německé vojáky, služby však zanechal a v roce 1917 se nechal zaměstnat u lodní společnosti HAPAG (Hamburg Amerikanische Packetfahrt Actien Gesellschaft). V prosinci 1918 byl ve společnosti povýšen na generálního ředitele.
Jako ekonomický odborník se Cuno zúčastnil poválečných jednání o válečných reparacích. Významnost jeho pozice ve vedení HAPAGu vykrystalizovala poté, kdy se tato společnost stala výhradním lodním přepravcem zboží mezí tehdejší Německou říší a USA. Cuno tak neformálně zastupoval zájmy říšské vlády v zahraničí, mnohokrát však odmítl návrh přijmout pozici říšského ministra zahraničí. Souhlasil však, že sestaví vládní kabinet po rezignaci Josepha Wirtha v úřadu kancléře. Do tohoto úřadu byl jmenován 22. listopadu 1922.
Vláda
[editovat | editovat zdroj]Jeho vláda sestávala především z bezpartijních ekonomů a členů DVP, DDP, Centra a BVP. Kabinet je znám pro svůj pasivní odpor k francouzské okupaci Porúří a též za ne příliš rozumné řešení tehdejších ekonomických problémů. Aby došlo ke snížení státního dluhu v důsledku placení válečných reparací, nechala vláda natisknout velké množství peněz, což vedlo k hyperinflaci, která vyústila roku 1923 a dosáhla 32 400 %. Po pádu vlády Cuno odešel z politiky a vrátil se zpět do vedení HAPAGu.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wilhelm Cuno na anglické Wikipedii.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Wilhelm Cuno na Wikimedia Commons
