Přeskočit na obsah

Serie A

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Serie A

Serie A 2025/2026
KonfederaceItálie Federazione Italiana Giuoco Calcio
(Italská fotbalová federace)
Datum založení1898 - Campionato Italiano di Football
První sezóna1898
Počet týmů v soutěži20
Stupeň v pyramidě1
Nižší soutěž(e)Serie B (2. fotbalová liga)
Serie C (3. fotbalová liga)
Domácí pohárCoppa Italia (Italský fotbalový pohár)
Supercoppa italiana (Italský fotbalový superpohár)
Evropské poháryLM 2025/26
Neapol – od zákl. skupiny
Inter – od zákl. skupiny
Atalanta – od zákl. skupiny
Juventus – od zákl. skupiny
EL 2025/26
Řím – od zákl. skupina
Boloňa – od zákl. skupina
EKL 2025/26
Fiorentina – od 4. předkola
Úřadující mistrSSC Neapol
Poslední vítězSSC Neapol (2024/25)
Nejúspěšnější klubJuventus (36 titulů)
www.legaseriea.it

Serie A (oficiálně známá jako Serie A Enilive) je nejvyšší italská fotbalová soutěž. Hlavním sponzorem soutěže je společnost Enilive. Založena byla v roce 1929 a plynule navázala na předchozí italské celonárodní soutěže (hrané od roku 1898), jejichž vítězové mohou počítat tituly z nich získané. V Serii A hraje 20 týmů, 3 nejhorší sestupují do Serie B a nejlepší tým získá italský titul, takzvané Scudetto. Nejvíce ligových titulů má Juventus, který jich má na kontě 36 (mimo odebrané z let 2005 a 2006).

Soutěž je tvořena celkem 20 týmy, z nichž první dva týmy postupují přímo do Ligy mistrů UEFA. Třetí tým pak postupuje do 4. předkola (play-off) této soutěže. Čtvrtý a pátý tým postupují do 4. předkola respektive 3. předkola Evropské ligy UEFA. Další místo ve 4. předkole Evropské lize zaujímá vítěz Coppa Italia, to může v případě kvalifikace finalistů do pohárů jiným způsobem připadnout šestému týmu v lize. V případě, že vítěz Coppy Italia se kvalifikuje do pohárů jiným způsobem, do Evropské ligy jde finalista. Ten se zařadí do 3. předkola a pátý tým v lize ho nahradí v předkole čtvrtém. Tři nejhorší týmy soutěže sestupují do Serie B, druhé nejvyšší soutěže. Vítěz soutěže má také právo startovat v italském superpoháru zvaném Supercoppa italiana, kde ho vyzve vítěz Coppa Italia.

V ročníku 2011/12 se rozhodlo o držiteli titulu tak, že poprvé od korupční aféry v roce 2006 a návratu ze Serie B se stal mistrem Juventus FC, který si tak oficiálně připsal již 28. vítězství v soutěži. V sezoně 2012/13 titul obhájil. Vicemistrem se stal SSC Neapol. Dominance Juventusu pokračovala i v sezoně 2013/14, kdy získal již třetí titul v řadě a celkově třicátý.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Počátky fotbalu v Itálii

[editovat | editovat zdroj]
Zakladatelé nejstaršího italského klubu, hrajícího primárně fotbal - Genoa CFC v roce 1893.

Podobně jako do dalších zemí jižní Evropy (např. Turecko, Španělsko), přinesli fotbal i do Itálie přistěhovalci z Velké Británie. Prvním oficiálně založeným sportovním klubem, hrajícím zčásti fotbal, byl v roce 1893 janovský klub Genoa CFC. A podobně jako jinde, byla i zde expanze tohoto sportu velmi rychlá. V roce 1897 vznikla soutěž pořádaná přistěhovalci a v roce 1898 byla založena Italská fotbalová federace (FIGC). Jako sídlo si vybrala Turín a jejími členy se staly 4 severoitalské kluby — Genoa CFC, FBC Torinese, Internazionale Torino a Reale Società Ginnastica Torino. A tyto čtyři týmy se staly účastníky prvního oficiálního Italského fotbalové mistrovství v roce 1898, jehož vítězem a zároveň držitelem prvního oficiálního titulu pro mistra Itálie se stal Genoa CFC.

V následujících dvou ročnících (1899, 1900) se přidaly i další celky jako UC Sampdoria, AC Milán nebo Juventus FC. Genoa CFC dokázal vyhrát šest ze sedmi úvodních ročníků soutěže a jeho nadvládu dokázal narušit jen AC Milán (1901) a ukončit ji musel až Juventus FC (1905). V roce 1905 se také Italská fotbalová federace (FIGC) stala právoplatným členem FIFA.

Po neplánované pauze zapříčiněné I. světovou válkou obliba fotbalu v této zemi ještě vzrostla. Následkem bylo částečné oddělení soutěže pod CCI, čili svaz sdružující menší kluby. V sezoně 1921/22 tak máme dvě rovnocenné soutěže, které vyhráli FC Pro Vercelli 1892 (FIGC) a Novese (CCI). Následující sezonu byl tento exces ukončen a svazy i jejich soutěže sloučeny pod FIGC. V sezoně 1923/24 získal svůj 9. titul Genoa CFC a stanovil rekord platný až do roku 1958. V ročníku 1926/27 došlo k několika vážným sportovním přestupkům týmu Torino FC, zejména pak v zápase s Juventus FC, ze kterého se v roce 1906 odštěpil. Jako trest mu byl odebrán jeho první titul a místo italského mistra zůstalo poprvé neobsazeno.[1]

Fotbalová éra před založením Serie A je specifická dominancí dvou klubů, které dohromady získali 16 titulů — Genoa CFC a FC Pro Vercelli 1892. Nikdo jiný nezískal více než 3 mistrovské tituly. Oba tyto týmy však titul v Serii A (1929 – dodnes) doposud nezískali.

Založení Serie A (1929 - 1943)

[editovat | editovat zdroj]

V létě roku 1929 se činovníci FIGC rozhodli, že skoncují s nejasnou strukturou fotbalových soutěží na území Itálie a sjednotí ho na klasický ligový formát. Ze dvou skupin soutěže Divisione Nazionale 1928-1929 postoupilo 18 nejlepších (z každé 9) týmů do nově vzniklé Serie A. Bylo rozhodnuto, že soutěž zůstane nadále otevřená a dva nejhorší týmy z ročníku sestoupí do Serie B a naopak. Nově vzniklý formát nejvíce ze všeho vyhovoval týmům ze severní části Itálie, zejména pak ze sousedících provincií Piemont a Lombardie. Čtyři nejslavnější kluby, které tyto provincie reprezentují (Juventus FC, Torino FC, AC Milán a FC Internazionale Milano), dohromady získali 56 titulů během prvních 70 ročníků Serie A a drží zde naprostou dominanci.

Juventus FC se jako první mohl pyšnit vítězstvím v 5 ročnících v řadě (Quinquennio d'oro), což bylo krátce po založení Serie A mezi lety 1931-1935. Během meziválečného období změnil klub FC Internazionale Milano název na Associazione Sportiva Ambrosiana (sloučením s Unione Sportiva Milanese). Pod tímto názvem získal 3 mistrovské tituly, které mu po rozdělení a opětovnému přejmenování v roce 1946 zůstaly zachovány. Během tohoto období měli také kluby ze severozápadu silnou konkurenci v týmu Bologna FC 1909, který získal 4× titul a dvakrát triumfoval ve slavném Mitropa Cupu (Středoevropském poháru).

Druhá polovina 20. století a úspěchy v evropských pohárech (1946 - 2000)

[editovat | editovat zdroj]
Sívori, Charles, Boniperti - hráči, kteří v klubu Juventus FC vyhrávali italskou ligu

Po skončení II. světové války tentokrát nastává dynastie druhého z turínských klubů – Torino FC, který ovládl první čtyři poválečné ročníky. Na konci jeho éry opět stál největší rival Juventus FC, který se pozvolna blížil na čelo tabulky v počtu mistrovských titulů. Jeho chvíle nastala v roce 1952, kdy vyrovnal tým Genoa CFC a v sezoně 1957/58 se ziskem jubilejního 10. titulu osamostatnil v čele. Stejně tak, jak prestižní je v Itálii nosit na dresu nášivku Scudetto (pro mistra soutěže), je prestižní právo našít si nad logo hvězdu (Stella) za 10 titulů. A právě Juventus FC byl prvním vyvoleným a především vhodným týmem v Evropě pro nápad politika Umberto Agnelli, jehož myšlenka ovládla mnoho zemí, jako Turecko, Německo a další.

Poštovní známka věnovaná obhajobě vítězství FC Internazionale Milano v PMEZ a Interkontinentálním poháru.

Od roku 1955, kdy byly založeny evropské poháry, považujeme italské kluby jako jedny z nejlepších v Evropě. AC Milán zvítězil v sezoně 1962/63 v Poháru mistrů evropských zemí a dvěma triumfy ho následoval FC Internazionale Milano. V sezoně 1960/61 zase ovládlo AS Roma Veletržní pohár. Hned úvodní ročník Poháru vítězů pohárů ovládla ACF Fiorentina. Podobným stylem se pokračovalo celá 60. a 70. léta, kdy Italské kluby získali celkem 12 velkých mezinárodních trofejí, včetně Interkontinentálního poháru v podání FC Internazionale Milano (1964, 1965) a AC Milán (1969).

A právě v tomto období nastává v Serii A nejznatelnější odskok v dominanci velké trojky, čili FC Internazionale Milano a zejména pak AC Milán a Juventus FC. Tyto tři kluby jsou doposavad jediné, kterým se podařilo získat zlatou hvězdu za 10 mistrovských titulů. Po Juventusu se to podařilo nejprve, v roce 1966, týmu FC Internazionale Milano a v roce 1979 se přidal i AC Milán. Vzhledem k těmto faktům jsou 60. léta označována jako La Grande Inter, volně přeloženo nadvláda Interu v Itálii i v Evropě.

Momentální držitelé ocenění Stella v Serii A
Klub Stella Dosažení
Juventus FC  1958, 1982, 2014
Inter Milán ⭐️⭐️ 1966, 2024
AC Milán  1979

Ke konci 20. století se k životu probudil gigant jménem AC Milán. Počátek můžeme najít v roce 1986, kdy do povadlého AC přichází pozdější politická superstar Silvio Berlusconi, který jako prezident klubu získal obdiv i cenné trofeje. Během následujících sezon najdeme milánský klub pětkrát ve finále PMEZ a Ligy mistrů UEFA. Z toho hned 3× úspěšně. V domácí lize získává dalších 6 titulů a dostává se na kótu 16 vítězství. Zdatně mu konkuruje i Juventus FC, který byl prvním klubem, co zvítězil ve třech nejvýznamnějších evropských soutěžích (Pohár mistrů evropských zemí, Pohár UEFA, Pohár vítězů pohárů), čehož dosáhl v roce 1985 a je doposud jediným klubem, kterému se podařilo získat titul ve všech 6 mezinárodních soutěžích, jakých se může evropský klub účastnit (navíc Superpohár UEFA, Pohár Intertoto a Interkontinentální pohár). U dosažených úspěchů turínského klubu musíme zmínit i zisk druhé zlaté hvězdy Stella za zisk 20. mistrovského titulu, z roku 1982. Neopomenutelná je i naprostá dominance italských klubů ve druhé nejvýznamnější soutěži UEFA – Poháru UEFA. V období mezi lety 1989—1999 zaznamená Itálie neuvěřitelných 14 finálových účastí svých mužstev, z toho hned 8 vítězných. Nic podobného v dějinách mezinárodního fotbalu nenajdeme.

Nejnovější historie poznamenaná korupční aférou (2000 - dodnes)

[editovat | editovat zdroj]
AC Milán při oslavách vítězství ve finále Ligy mistrů 2002/03, kde porazil Juventus FC

Do nového tisíciletí vstupovala Serie se známkou jedné z nejlepších evropských soutěží, což vždy dokazovalo i postavení na žebříčku UEFA.[2] V roce 2000 vydala FIFA žebříček nejlepších klubů 20. století a Itálie měla zástupce na sedmém (Juventus FC), děleném devátém (AC Milán) i děleném dvanáctém (FC Internazionale Milano) místě.[3] Žebříček fotbalových historiků IFFHS posuzoval kontinenty zvlášť a možná proto se italské kluby umístily ještě výše. V hodnocení evropských klubů za 20. století se Juventus umístil na 2. místě, AC Milán na 4. místě a Internazionale na 6. místě, což dělá z italských klubů ty nejúspěšnější.[4]

V Serii A se zatím dočasně usadili na trůnu římské kluby SS Lazio (2000) a AS Roma (2001), ale od sezony 2001/02 panuje nepřetržitě velká trojka. V Lize mistrů pošesté vítězí AC Milán, který ve finále ročníku 2002/03 poráží Juventus FC, s Pavlem Nedvědem v sestavě (pro trest však nemohl nastoupit), po penaltovém rozstřelu. Poprvé v historii soutěže se ve finále utkaly dva italské kluby a toto setkání znamenalo pro Juve již pátou finálovou porážku. Juventus FC Si spravil chuť v domácí lize, kde vítězí dvakrát za sebou (2002, 2003).

Franco Carraro, pro korupční skandál odstoupivší předseda svazu

Korupční aféra 2006

[editovat | editovat zdroj]

Rozvíjející se hegemonii Juventusu ještě jednou narušil AC Milán, který zvítězil v sezoně 2003/04. Poté pro následující dva ročníky znovu převzal mistrovskou "taktovku" Juventus. Jenže se nemohl radovat dlouho. V květnu roku 2006 začala italská Policie, na základě telefonních odposlechů, rozplétat jeden z největších fotbalových korupčních skandálů v historii. Vážně bylo zapleteno celkem šest klubů ze Serie A i Serie B. Obviněni byli Juventus FC, AC Milán, ACF Fiorentina, SS Lazio, Reggina Calcio a Atletico Arezzo (Serie B). První obětí byl předseda svazu FIGC Franco Carraro, který odstoupil z funkce. Krátce poté byly vyneseny tresty.

Fanoušci Interu při vítězném finále Ligy mistrů na San Bernabéu.

Největší trest dostal Juventus FC. Mistru Serie A ze sezon 2004/05 a 2005/06 byl odebrán prvně zmíněný titul a z druhé sezony odečteno všech 91 získaných bodů. Tím pádem klesl na poslední místo soutěže a poprvé ve své historii sestoupil do Serie B.[5] Navíc mu bylo znemožněno startovat v Lize mistrů 2006/07 a odečteno 30 bodů pro ročník 2006/07, kdy startoval v Serii B. AC Milán přišel o 44 bodů a klesl na pozici mimo účast v Lize mistrů 2006/07 a pro ročník 2006/07 přišel o 15 bodů. Ostatním týmům byly odečteny body v nadcházející sezoně a znemožněn start v evropských pohárech.

Ze vzniklé situace vytěžil nejvíce jediný nezapletený z velké trojky – FC Internazionale Milano. Na úvod mu připadl titul ze sezony 2005/06, kdy původně skončil na 2. místě. Ale hlavně přišel o největší soupeře pro následující roky. A naskytnutou možnost využil znamenitě. Jako třetí klub v historii dokázal 5× v řadě zvítězit v Serii A a postupně převzal i pozici nejsilnějšího italského klubu v evropských pohárech. Juventus se sice vrátil hned po první sezoně v Serii B, kterou vyhrál se ziskem 94 bodů (oficiálně 85 bodů, protože se mu u odvolací komise podařilo snížit trest ze 30 na pouhých 9 bodů), ale ne v takové síle, v jaké Serii A opouštěl. Síla Interu gradovala v sezoně 2009/10, kdy pod vedením José Mourinha popáté v řadě získal mistrovský titul (s počtem 18 se posunul před AC Milán) a potřetí v historii triumfoval v Lize mistrů UEFA. V prosinci ještě získal trofej pro Mistra světa klubů 2010.

V sezoně 2010/11 zvítězil AC Milán a dotáhl se na dělené druhé místo s FC Internazionale Milano. A poprvé od návratu ze Serie B se mohl radovat i Juventus FC, který v sezoně 2011/12 získal oficiální 28. titul. Téměř neohrožená dominance Juventusu trvá i díky krizi obou milánských klubů dodnes, protože dokázal obhájit titul i v sezónách 2012/13, 2013/14 a 2014/15, takže nyní má již 31 titulů Serie A 2014/15. V roce 2015 navíc dokázal Juventus postoupit až do finále Ligy mistrů UEFA, kde nakonec podlehl týmu FC Barcelona.

Vývoj podle počtu účastníků

[editovat | editovat zdroj]

Mistři

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Seznam vítězů italské fotbalové ligy.

Celková statistika

[editovat | editovat zdroj]
Klub Tituly Vítězné ročníky
Juventus361905, 1926, 1931, 1932, 1933, 1934, 1935, 1950, 1952, 1958, 1960, 1961, 1967, 1972, 1973, 1975, 1977, 1978, 1981, 1982, 1984, 1986, 1995, 1997, 1998, 2002, 2003, 2005, 2006, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019, 2020
Inter201910, 1920, 1930, 1938, 1940, 1953, 1954, 1963, 1965, 1966, 1971, 1980, 1989, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2021, 2024
Milán191901, 1906, 1907, 1951, 1955, 1957, 1959, 1962, 1968, 1979, 1988, 1992, 1993, 1994, 1996, 1999, 2004, 2011, 2022
Janov91898, 1899, 1900, 1902, 1903, 1904, 1915, 1923, 1924
Turín71927, 1928, 1943, 1946, 1947, 1948, 1949, 1976
Boloňa71925, 1929, 1936, 1937, 1939, 1941, 1964
Pro Vercelli71908, 1909, 1911, 1912, 1913, 1921, 1922
Neapol41987, 1990, 2023, 2025
Řím31942, 1983, 2001
Lazio21974, 2000
Fiorentina21956, 1969
Cagliari11970
Casale11914
Novese11922
Sampdoria11991
Verona11985

Nejvíce sezon v lize

[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o kompletní seznam klubů, které se zúčastnily 93 sezon 1. italské fotbalové ligy od sezóny 1929/30 až do sezóny 2024/25 (tučně označené).

Statistiky fotbalistů v Serii A

[editovat | editovat zdroj]

Nejvíce utkání

[editovat | editovat zdroj]
PoziceZeměHráčObdobíKlubyUtkání
1. Itálie Gianluigi Buffon1995-2021(168) Parma, (489) Juventus657
2. Itálie Paolo Maldini1984-2009(647) Milán647
3. Itálie Francesco Totti1992-2017(619) Řím619
4. Argentina Javier Zanetti1995-2014(615) Inter615
5. Itálie Gianluca Pagliuca1987-2007(198) Sampdoria, (165) Inter, (206) Bologna, (23) Ascoli592
6. Itálie Dino Zoff1961-1983(4) Udinese, (93) Mantova, (143) Neapol, (330) Juventus570
7. Slovinsko Samir Handanovič2004-2006, 2007–2023(182) Udinese, (3) Treviso, (1) Lazio, (380) Inter565
8. Itálie Pietro Vierchowod1980-2000(30) Como, (28) Fiorentina, (30) Řím, (358) Sampdoria, (21) Juventus, (16) Milán, (79) Piacenza562
9. Itálie Fabio Quagliarella1999-2023(55) Turín, (33) Ascoli, (277) Sampdoria, (73) Udinese, (34) Neapol, (84) Juventus556
10. Itálie Roberto Mancini1981-2000(30) Bologna, (424) Sampdoria, (87) Lazio541

Nejvíce branek

[editovat | editovat zdroj]
PoziceZeměHráčObdobíKlubyZápasyBranky
1. Itálie Silvio Piola1929-1954(51) Pro Vercelli, (143) Lazio, (10) Juventus, (70) Novara537274
2. Itálie Francesco Totti1992-2017(250) Řím619250
3. Švédsko Gunnar Nordahl1948-1958(210) Milán, (15) Řím291225
4. Itálie Giuseppe Meazza1929-1947(197) Inter, (9) Milán, (10) Juventus367216
BrazílieItálie José Altafini1958-1976(120) Milán, (71) Neapol, (25) Juventus459216
6. Itálie Antonio Di Natale2002-2016(18) Empoli, (191) Udinese445209
7. Itálie Roberto Baggio1985-2004(39) Fiorentina, (78) Juventus, (12) Milán, (22) Bologna, (9) Inter, (45) Brescia452205
8. Itálie Ciro Immobile2008-(5) Janov, (27) Turín, (169) Lazio356201
9. Švédsko Kurt Hamrin1956-1971(8) Juventus, (20) Padova, (150) Fiorentina, (9) Milán, (3) Neapol400190
10. Itálie Giuseppe Signori1991-2004(11) Foggia, (107) Lazio, (3) Sampdoria, (67) Bologna344188
Itálie Alessandro Del Piero1993-2012(188) Juventus478188
Itálie Alberto Gilardino1999-2017(3) Piacenza, (5) Verona, (50) Parma, (36) Milán, (52) Fiorentina, (19) Janov, (13) Bologna, (10) Palermo514188

Nejvíce branek vstřelil v sezoně 2007 – 2008 Alessandro Del Piero, když si připsal 21 branek. V sezoně 2008 – 2009 vstřelil nejvíce branek Zlatan Ibrahimovič, když se trefil 25 krát. Antonio Di Natale se mohl pyšnit titulem nejlepší střelec Serie A v sezoně 2009-2010 s 28 brankami. V ročníku 2011 – 2012 se stal nejlepším střelcem ligy s 28 góly Zlatan Ibrahimović. V sezóně 2012 – 2013 se stal nejlepším střelcem Edinson Cavani z Neapole, který vstřelil 29 branek. [6]

Od sezony 2015 – 2016 drží rekord v počtě gólů v jedné sezoně Gonzalo Higuaín s 36 góly. Stejný počet gólů zaznamenal v sezoně 2019 – 2020 Ciro Immobile.

Nejvíce získaných titulů

[editovat | editovat zdroj]
PoziceZeměHráčKlubyPočet titulů
1. Itálie Gianluigi BuffonJuventus (2001/02, 2002/03, 2011/12, 2012/13, 2013/14, 2015/15, 2015/16, 2016/17, 2017/18, 2019/20)10
2. Itálie Leonardo BonucciInter (2005/06), Juventus (2011/12, 2012/13, 2013/14, 2015/15, 2015/16, 2016/17, 2018/19, 2019/20)9
Itálie Giorgio ChielliniJuventus (2011/12, 2012/13, 2013/14, 2015/15, 2015/2016, 2016/2017, 2017/18, 2018/19, 2019/20)9
4. Itálie Andrea BarzagliJuventus (2011/12, 2012/13, 2013/14, 2015/15, 2015/16, 2016/17, 2017/18, 2018/19)8
Itálie Giovanni FerrariJuventus (1930/31, 1931/32, 1932/33, 1933/34, 1934/35), Inter (1937/38, 1939/40), Bologna (1940/41)8
Itálie Giuseppe FurinoJuventus (1971/72, 1972/73, 1974/75, 1976/77, 1977/78, 1980/1981, 1981/82, 1983/84)8
Itálie Virginio RosettaPro Vercelli (1920/21), Juventus (1925/26, 1930/31, 1931/32, 1932/33, 1933/34, 1934/35)8
8. Itálie Roberto BettegaJuventus (1971/72, 1972/73, 1974/75, 1976/77, 1977/78, 1980/81, 1981/82)7
Itálie Alessandro CostacurtaMilán (1987/88, 1991/92, 1992/93, 1993/94, 1995/96, 1998/99, 2003/04)7
Itálie Ciro FerraraNeapol (1986/87, 1989/90), Juventus (1994/95, 1996/97, 1997/98, 2001/02, 2002/03)7
Švýcarsko Stephan LichtsteinerJuventus (2011/12, 2012/13, 2013/14, 2015/15, 2015/16, 2016/17, 2017/18)7
Itálie Paolo MaldiniMilán (1987/88, 1991/92, 1992/93, 1993/94, 1995/96, 1998/99, 2003/04)7
Itálie Claudio MarchisioJuventus (2011/12, 2012/13, 2013/14, 2015/15, 2015/16, 2016/17, 2017/18)7
Itálie Gaetano ScireaJuventus (1974/75, 1976/77, 1977/78, 1980/81, 1981/82, 1983/84, 1985/86)7

Statistika trenérů v Serii A

[editovat | editovat zdroj]

Nejvíce utkání

[editovat | editovat zdroj]
PoziceZeměTrenérObdobíKlubyUtkání
1. Itálie Carlo Mazzone1974-2006(145) Ascoli, (71) Fiorentina, (55) Catanzaro, (68) Lecce, (90) Cagliari, (102) Řím, (4) Neapol, (106) Bologna, (34) Perugia, (102) Brescia, (15) Livorno792
2. Itálie Nereo Rocco1947-1977(137) Triestina, (204) Padova, (280) Milán, (136) Turín, (30) Fiorentina787
3. Itálie Giovanni Trapattoni1974-2000(36) Milán, (402) Juventus, (162) Inter, (21) Cagliari, (68) Fiorentina689
4. Švédsko Nils Liedholm1963-1997(213) Milán, (30) Varese, (60) Fiorentina, (332) Řím, (9) Verona644
5. Itálie Giuseppe Viani1947-1968(40) Salernitana, (38) Lucchese, (76) Palermo, (179) Bologna, (306) Milán639
6. Itálie Fulvio Bernardini1949-1971(35) Řím, (187) Fiorentina, (77) Lazio, (136) Bologna, (146) Sampdoria581
7. Itálie Gian Piero Gasperini2007-(232) Janov, (3) Inter, (22) Palermo, (307) Atalanta564
8. Itálie Luciano Spalletti1997-2023(34) Empoli, (28) Sampdoria, (17) Benátky, (117) Udinese, (211) Řím, (76) Inter, (76) Neapol559
9. Itálie Francesco Guidolin1993-2014(10) Atalanta, (102) Vicenza, (186) Udinese, (129) Bologna, (90) Palermo, (38) Parma555
10. Itálie Walter Mazzarri2004–2024(114) Reggina, (76) Sampdoria, (157) Neapol, (49) Inter, (79) Turín, (32) Cagliari509
  • Trenér tučně napsaný je stále aktivní.

Nejvíce získaných titulů

[editovat | editovat zdroj]
PoziceZeměTrenérKlubyPočet titulů
1. Itálie Giovanni TrapattoniJuventus (1976/77, 1977/78, 1980/81, 1981/82, 1983/84, 1985/86), Inter (1988/89),7
2. Itálie Massimiliano AllegriMilán (2010/11), Juventus (2015/15, 2015/16, 2016/17, 2017/18, 2018/19)6
3. Itálie Fabio CapelloMilán (1991/92, 1992/93, 1993/94, 1995/96), Řím (2000/01)5
Itálie Marcello LippiJuventus (1994/95, 1996/97, 1997/98, 2001/02, 2002/03)5
5. Itálie Carlo CarcanoJuventus (1930/31, 1931/32, 1932/33, 1933/34)4
Itálie Antonio ConteJuventus (2011/12, 2012/13, 2013/14), FC Inter Milán (2020/21)4

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ 1927: Lo scudetto di nessuno [online]. [cit. 2012-05-30]. Dostupné online. (italsky)(italsky)
  2. ↑ UEFA rankings [online]. UEFA.com [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. (anglicky)
  3. ↑ The FIFA Club of the Century [PDF]. FIFA, 23.12.2000 [cit. 2012-05-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
  4. ↑ El Club del Siglo de Europa [online]. IFFHS, 10.10.2009 [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. (španělsky)
  5. ↑ Juventus přišel o tituly a jde s Fiorentinou a Laziem do 2. ligy [PDF]. [cit. 2012-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
  6. ↑ Nejlepší střelci Serie A, FotbalPortal.cz (česky)

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Serie_A&oldid=25664764“