Fotbalově vyrůstal v Miláně. Dva roky putoval po hostování (Salernitana a Savona). Od sezony 1967/68 byl již nedílnou součástí u Rossoneri. Ve své první sezoně vstřelil 15 branek a stal se nejlepším střelcem v lize a přispěl tím k prvnímu titulu. Velmi podařenou sezonu vylepšil ještě v poháru PVP 1967/68, když jej klub ovládl. V následující sezoně slavil vítězství jak v poháru PMEZ 1968/69, tak i v Interkontinentálním poháru. V poháru PMEZ vstřelil jako první italský fotbalista při finálovém utkání tři branky.[2][3]Spolu s Ferencem Puskásem a Alfredem di Stéfanem je jediným fotbalistou, kterému se tři branky ve finále této soutěže podařilo vstřelit. U Rossoneri zůstal do roku 1973 po vítězství v poháru PVP 1972/73.
I když měl 27 let, prezident klubu si mylně myslel, že je na ústupu, a tak jej prodal za 650 milionu lir do Říma.[4] U vlků ale pookřál. Ve druhé sezoně vstřelil 14 branek a pomohl klubu k 3. místu v lize. Jenže od sezony 1975/76 přišel herní propad a na začátku sezony 1977/78 odešel do Fiorentiny, kde jeho angažmá skončila propadákem. Poté hrál poslední roky kariéry v Savoně, kde také v roce 1981 ukončil kariéru. V roce 1979 odehrál šest utkání za americký klub Rochester Lancers.
V anketě Zlatý míč, která hledala nejlepšího fotbalistu Evropy, skončil roku 1969 osmý.[5]
Po fotbalové kariéře se stal na krátkou dobu trenérem. V roce 1984 pomohl zachránit v soutěži Lecco. Poté trénoval Solbiatese, se kterým slavil postup do 4. ligy a poslední angažmá měl v roce 1991 v Pro Patrii, kde vydržel půl sezony.
S reprezentací debutoval 6. dubna1968 proti Bulharsku (2:3), kde vstřelil i branku.[7] Hrál dva zápasy na zlatém ME 1968. Byl i na stříbrném MS 1970, jenže nenastoupil do žádného utkání. Poslední utkání za Azzuri nastoupil 28. září1974 proti Jugoslávii (2:2).[8] V národním týmu nastoupil do 14 utkání s vstřelil 7 branek.
↑RIP: Pierino Prati dead at 73 [online]. Tiro Media Ltd., 22 June 2020 [cit. 2020-06-23]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.