Paul Morand
| Paul Morand | |
|---|---|
 Paul Morand (1925) | |
| Rodné jméno | Paul Émile Charles Ferdinand Morand |
| Narození | 13. března 1888 8. pařížský obvod |
| Úmrtí | 23. července 1976 (ve věku 88 let) 15. obvod |
| Místo pohřbení | Terst |
| Bydliště | avenue Charles-Floquet (1927–1976) |
| Alma mater | Svobodná škola politických věd Lycée Chaptal Collège Jules-Ferry (Paris, France) |
| Povolání | diplomat, spisovatel, básník a romanopisec |
| Zaměstnavatelé | Nakladatelství Gallimard Le Figaro |
| Ocenění | Řád Francisque důstojník Řádu čestné legie |
| Choť | Hélène Morand |
| Rodiče | Eugène Morand[1] |
| Funkce | ambassador of France to Romania (1942–1944) Ambassador of France to Switzerland (1944–1945) 11. křeslo Francouzské akademie (1968–1976) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Paul Morand (13. března 1888, Paříž – 24. července 1976, Paříž) byl francouzský spisovatel konzervativní a krajně pravicové orientace. Byl rovněž diplomatem (velvyslanec v Londýně, Římě, Madridu, Bangkoku).[2]
Ze svých četných cest a pobytů v cizině vytěžil řadu impresionistických cestopisů, z nichž je ale patrné určité pohrdání neevropskými kulturami a víra v nadřazenost bílé rasy. Jako příslušník vyšší třídy se oženil do bohatých rodin a na udržení třídních rozdílů ve společnosti vždy lpěl. Hlásil se k dílu Friedricha Nietzscheho, Oswalda Spenglera i rasisticky orientovaného Arthura de Gobineau.
Během druhé světové války přísahal věrnost kolaborantskému vichistickému režimu a stal se vládním funkcionářem.[3] Zastával v té době jasně antisemitské, pronacistické a protidemokratické postoje. Po válce mu byl odebrán státní důchod a pro jistotu nedotknutelůnosti se odstěhoval do Švýcarska. Byl též kmotrem konzervativní literární skupiny Hussards (v překladu: husaři), kteří oponovali módnímu existencialismu a levici obecně. Čtyřikrát se ucházel o přijetí do Francouzské akademie, nakonec byl přijat v roce 1968, přes protest Charlese de Gaulla, který poukazoval na jeho minulost. Své extrémní názory Morand nikdy neodvolal, byť se k nim po válce nevyjadřoval, stejně jako ke své kolaborantské minulosti. K jeho přátelům patřili v předválečné době Sarah Bernhardtová, Stéphane Mallarmé a Jean Giraudoux, později Jean Cocteau, Marcel Proust nebo Coco Chanel, jíž připravil i paměti formou rozhovoru nazvané L'Allure de Chanel (1976). Jeho dílo, navzdory ideové vzdálenosti, vždy obdivoval a hájil André Breton. Patřil k nejpřekládanějším francouzským autorům v meziválečném Československu.
Bibliografie
[editovat | editovat zdroj]Česky vyšlo
[editovat | editovat zdroj]- Otevřeno celou noc, Aventinum 1925
- Zavřeno celou noc!, Aventinum 1925
- Galantní Evropa, Aventinum 1926
- Lewis a Irena, Aventinum 1926
- Mr. U., Emanuel Uggè 1926
- Jen země, Václav Petr 1927
- Budha žije, Aventinum 1928
- Championi světa, F. Topič 1930
- New York, F. Topič 1930
- Aurora, Adolf Synek 1931
- 1900, Alois Srdce 1933
- Londýn, F. Topič 1933
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paul Morand na anglické Wikipedii.
- ↑ Paul Morand birth record. Dostupné online.
- ↑ Paul Morand. Britannica.com [online]. [cit. 2024-11-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WINEGARTEN, Renee. Who was Paul Morand? | The New Criterion [online]. 1987-11-01 [cit. 2024-11-19]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Paul Morand na Wikimedia Commons
- Francouzští spisovatelé 20. století
- Francouzští kolaboranti za druhé světové války
- Členové Francouzské akademie
- Absolventi Sciences Po
- Nositelé Řádu Francisque
- Nositelé Řádu za zásluhy v zemědělství (Francie)
- Narození 13. března
- Narození v roce 1888
- Úmrtí 24. července
- Úmrtí v roce 1976
- Narození v Paříži
- Úmrtí v Paříži