Přeskočit na obsah

Karl Ziegler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karl Waldemar Ziegler
Narození26. listopadu 1898
Helsa poblíž Kasselu, Německo
Úmrtí12. srpna 1973 (ve věku 74 let)
Mülheim an der Ruhr, Německo
NárodnostNěmecko
Alma materUniverzita v Marburgu
PracovištěRWTH Aachen
Institut Maxe Plancka pro výzkum uhlí
Obororganická chemie
OceněníNobelova cena za chemii (1963)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl Waldemar Ziegler (26. listopadu 1898 Helsa – 12. srpna 1973 Mülheim an der Ruhr) byl německý chemik, který v roce 1963 spolu s Giuliem Nattou získal Nobelovu cenu za chemii za výzkum polymerů.[1] Zabýval se také výzkumem volných radikálů a organokovových sloučenin a byl spoluvynálezcem katalyzátoru Ziegler-Natta.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval Univerzitu v Marburgu, kde mu bylo umožněno přeskočit první dva semestry kvůli jeho předem získaným znalostem. Studia ale přerušil, protože během roku 1918 bojoval na západní frontě v první světové válce.[2] V roce 1920 získal titul Ph.D.[3] Poté krátce přednášel na Univerzitě v Marburgu a Univerzitě ve Frankfurtu. V roce 1926 se stal profesorem na Univerzitě Heidelberg, kde strávil deset let výzkumem nových postupů v organické chemii.[4] Jeho výzkum stability trojmocných uhlíkových radikálů podnítil následné zkoumání organokovových sloučenin.

V roce 1936 se stal profesorem a ředitelem chemického institutu na Univerzitě Halle-Wittenberg. Mezi lety 1943 a 1969 byl ředitelem Institutu Maxe Plancka pro výzkum uhlí.[5] V roce 1949 založil Německou chemickou společnost.

V roce 1922 si vzal Marii Kurtzovou.[6] Měli spolu dvě děti, Erharta a Mariannu.[3]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karl Ziegler na anglické Wikipedii.

  1. ↑ The Nobel Prize in Chemistry 1963. NobelPrize.org [online]. [cit. 2025-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ HAENEL, Matthias. Historical Sites of Chemistry: Karl Ziegler [online]. Max-Planck-Institute for Coal Research, 8 May 2008 [cit. 2010-04-09]. Dostupné online. (German) 
  3. ↑ a b SHERBY, Louise. The Who's Who of Nobel Prize Winners 1901-2000. Fourth. vyd. Westport, CT: Oryx Press, 2002. ISBN 1573564141. 
  4. ↑ Karl Ziegler [online]. [cit. 2010-04-09]. Dostupné online. 
  5. ↑ Guenther Wilke. Fifty Years of Ziegler Catalysts: Consequences and Development of an Invention. Angewandte Chemie. 2003, s. 5000–5008. doi:10.1002anie/200330056. PMID 14595621. 
  6. ↑ BAWN, C.E.H. Karl Ziegler. Biographical Memoirs of Fellows of the Royal Society. The Royal Society, Nov. 1975, s. 569. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Karl Ziegler na Wikimedia Commons
  • (anglicky) Biografie na Nobelprize.org
Nositelé Nobelovy ceny za chemii
1901–1925
1926–1950
1951–1975
1976–2000
2001–2025
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karl_Ziegler&oldid=25226081“